Známé přirovnání : „Ty si v lidech čteš jak v knihách.“ nebo„On/a je jako otevřená kniha.“ či „Nesuď knihu podle obalu.“ často používané věty, přitom si nejsem zcela jista.

Nevím jak vy, ale já si při pojmu otevřená kniha, představím knihu otevřenou zhruba uprostřed obsahu a kdo by se vyznal v knize, kdyby začal číst uprostřed, nebo kdyby přečetl jen dvojlist. Ale dobrá, dejme tomu, že kniha je otevřená na začátku, i přes to, číst takovou knihu, není zcela jednoduché a často se stává že autor píše mezi řádky, tudíž při každé četbě vás něco dokáže překvapit a třeba si všimnete ukrytého podtextu a takhle to je i s životem.Knihu někdy musíte číst alespoň třikrát, abyste pochopili oč se v ní jedná, záleží na tom jak moc je to složitá četba a jak moc jste pozorní. Ono to není pár vět, je to obrovský epos, který se stále píše. Otevřená kniha, neznamená nic jednoduchého, je to jen možnost knihu si přečíst, ale i přes to, to není záruka, toho, že najednou budete vědět, čím si dotyčná prošel, co poznal, protože někdy by v našich knihách byly jen prázdné listy, prázdné listy, kde měly být popsané emoce, které jsme cítily, ale někdy prostě zjistíme že slova na naše pocity neexistují.

Naopak číst si v někom jako v knize s tím se absolutně ztotožňuji, protože číst knihu, není vůbec lehké. Jak jsme už říkala, kniha života je dlouhý a zamotaný příběh ve kterém občas chybí stránky, protože na příběh nebyla nalezena slova. Ale možná než číst, bych viděla slovo předpokládání, protože vyznat se v lidech, odhadovat jejich charakter není jistota a o jejich životě nemusíme vědět nic, zcela nechápu, proč je tam přirovnání s knihou, lehce mi to připomíná, takové to první setkání s příběhem, kde si už v začátcích domýšlíme a přemýšlíme o celém ději, nebo o povaze postav v příběhu, přitom o tom nevíme nic. Možná je to také odvozené od toho, že někdy rychle přečteme text, aniž bychom nad ním přemýšleli a knihu zavřeme jako splněný úkol a víme jen strukturu. Tohle rčení je takové spekulativní, ohledně významu a chápání.

Podobné přísloví „Nesuď knihu podle obalu.“ ale přeci jen, obal knihy vás zaujme. Já si už kolikrát koupila knihu, jen proto, že se mi líbil její design. Zrovna tahle věta souvisí s vnímáním našeho okolí a já se s pochopením významu ztotožňuji. Každý nějak vypadáme a né vše na našem zevnějšku můžeme ovlivnit, ale tak i tak, soudíme sebe samé a i ostatní. Stále se říká, že je to povrchní, ale dle mých úvah je to normální věc. Vzhled je naše vizitka, právě něco jako obal knihy, když člověka neznáte, tak se prostě podíváte jak vypadá, zda se usmívá, co má na sobě, jaké má držení těla, barva vlasů, věci podle kterých se mohou určovat sympatie a né že ne. Teď mě tak napadá, že vzhled může klamat, v tuhle chvíli mi naběhl krásný lesklý a zajímavý přebal knihy a potom, když se podíváte na vazbu, je to černá kniha bez ničeho a zcela se mi to hodilo k dnešní době, kdy na sobě každý má tolik líčení, že je úplně jiný, ne ve skutečnosti.

ugururlu0 / Pixabay

Kniha je totiž samo o sobě lehce přirovnatelná k lidské mysli, alespoň tedy složitá nebo kvalitní četba. Možná proto existuje tolik rčení založených právě na knihách, ale bývají někdy použity tak, že při hlubším zamyšlení, nedávají žádný smysl.

Lidé jsou jako autoři, píší dílo a vyvíjejí se díky zkušenostem z napsaných textů a vytváří svou novou osobnost.

O autorovi

Denica
Lifestyle Blogger

Netuším co napsat, tohle mi nejde. Měla jsem tendenci se podělit o tom co prožívám každý den, s kým se setkávám, protože jsou lidé co mají zajímavé příběhy, které nikdo nezná a měl by znát.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. more information

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Zavřít